Je víra jen přežitek?

Pochopitelně, řekne většina lidí a kráčí dál svým životem přesvědčení, že víru k životu nepotřebují.

Hlavně nepotřebují takovou víru, která vyrábí divné lidi chodící do kostela a mumlající nesmyslné modlitby v Boha, kterého nikdo neviděl ani neslyšel a věří v plané, vědou už dávno vyvrácené, mýty a pověry. Tak to skutečně ne.

Jako by člověk neměl dost starostí se svým běžným životem a musel u toho ještě vymýšlet jak se více omezovat, postit, dodržovat askezi jakýchsi pochybných přikázání, odpouštět, když si každý zaslouží spravedlivý trest a podobně. A nespravedlností je na světě tolik, že kdyby Bůh skutečně existoval, nemohlo by se to dít…

Takže odpověď je jasná… Nebo ne?

Ne tak docela. Na první pohled se věci jeví jasně. Na první pohled, který je tak povrchní, že vede člověka k ukvapeným závěrům, jež se tváří pravdivě, ale se skutečností života nemají nic společného.

Co se skrývá pod povrchem?

A chci to vůbec vědět?

Není to jen chytrá přesvědčovací metoda jak nalákat člověka do náboženství?

K čemu mi to bude?

Člověk se podvědomě brání přemýšlet o víře. Důvod je jasný.

Je to strach o to, co mám, jaký jsem, co mohu a nemohu. To vše se s vírou mění. 

A člověk se nechce měnit. Člověk chce, aby se měnilo všechno kolem a ostatní lidi - nejlépe podle našich přestav.

Pak by bylo všechno v pořádku. Ale abych se měnil já? To se snad někdo zbláznil - já jsem v pohodě, říká člověk - jen kolem je vše špatně včetně lidí.

Člověka doprovází životem pochybnosti a strach. Pochybnosti, jestli ho někdo nechce zneužít a strach, že přijde o to málo nebo hodně, co si nashromáždil a kým se stal.

Kde se v člověku vzaly pochybnosti a strach?

Vždyť si to běžně neuvědomuje...

První pochybnosti a strach ve vědomých pocitech se objevují ve třetí až páté třídě základní školy. Pochybnosti, jestli učivo zvládnu a jestli je vůbec důležité. A zároveň přichází strach ze zvládnutí, strach z některých spolužáků a učitelů, strach ze zavrhnutí ať už mi učení nejde nebo naopak v učení vynikám.

Tyto prvotní systémové strachy nakonec člověk přijímá jako běžnou součást života a přenáší si je do osobní vztahové roviny, do práce a nevyhne se ani zálibám a koníčkům.

Člověk se naučil zneužívat druhé svou "výjimečností" či silou nebo byl zneužíván. Pocítil strach ze selhání, zavrhnutí nebo strach, že o něco přijde.

A tak existujeme, žijeme, radujeme se a trápíme a v podvědomí si neseme své pochybnosti a strachy. Občas vyjdou na povrch, když se cítíme ohrožení. Pak si je dokážeme uvědomit a bojujeme.

Bojujeme o sebe sama, abychom se nemuseli měnit.

Bojujeme s okolím, aby změny udělali všichni jen ne my.

A bojujeme, aby vše zůstalo při starém, když máme dojem, že je to všechno v pořádku – podle našich představ.

Otevře-li se otázka víry, dostane člověk ihned strach z vlastního zneužití a omezení.

Ale pojďme se podívat na víru jako takovou rozumnýma očima.

Co to vlastně víra je?

A kdo ji skutečně má?

Co to prakticky znamená – mít víru?

Chcete vědět víc?

ZAREGISTRUJTE SE A BUDETE MÍT PŘÍSTUP K CELÉMU ČLÁNKU

A K OSTATNÍMU ZAMČENÉMU OBSAHU