Kdo člověka uzdravuje?

Člověk je rozporuplný tvor. Díváme-li se na jeho jednotlivé části, tkáně, kosti, orgány, cévní systém a podobně, můžeme pozorovat pomíjející a měnící se vlastnosti jednotlivých složek.

Avšak trvanlivost fungujícího celku je nesmírná. Vnímáme dva protiklady spolupracující v jednotě. Na jedné straně dynamická proměnlivost tělesných pochodů a na druhé straně stálost celku, udržující organismus maximálně funkční po celý život.

Nad tím vším je vědomí člověka, které – ať už vědomě či nevědomě, zasahuje do všech pochodů těla i celku svými myšlenkami, skutky a potravinami, které za život zkonzumuje.

Tělo je nástroj, který dokáže přežít zranění tělesná
i duševní, nemoc ohrožující život, období hladu, extrémní fyzickou i duševní zátěž i chemické napadení.

Ano, člověk má své limity přežití, ale schopnost vypořádat se s celou řadou život ohrožujících faktorů je až neuvěřitelná.

Organismus se událostmi přetváří. Místo aby se jen opotřeboval, tak se mění. Člověk dnes žije v iluzi, že po skončení vlastního tělesného růstu a vývoje už přichází jen opotřebení a smrt. A to není pravda.

Organismus se celý život mění.

Naše orgány si vždy vyrábí nové a nové prostředky, aby mohly odolat jakýmkoli výzvám. Tyto prostředky jsou tvořeny za účelem co nejdelšího trvání celku. Obranné mechanismy, regenerace, posílení slabších článků, příprava na možné opakování. Vše v těle pracuje po nejdelší možný čas života jedince. Částečné opotřebení v průběhu života je nepodstatný vedlejší efekt.

Člověk v sobě nese ohromnou dynamicky proměnlivou sílu života a zdraví, která je součástí každého jedince bez výjimky až do smrti.

Přizpůsobení, které je zjevným znakem síly života a zdraví, je dvojí.

Chcete vědět víc?

ZAREGISTRUJTE SE A BUDETE MÍT PŘÍSTUP K CELÉMU ČLÁNKU

A K OSTATNÍMU ZAMČENÉMU OBSAHU