O DUŠI - Deset otázek a odpovědí 4.

1. Otázka

Mám dost špatných myšlenek. Nejdřív jsem se snažil je pozorovat, ale vtahovaly mě. Teď s nimi bojuji, ale nepomáhá to. Jsem akorát unavený. Nemáte radu?

Odpověď

V obou příkladech se mysl zaobírá špatnými myšlenkami. Věnujete jim pozornost a to je energie, ze které se udržují při životě a vyčerpávají vás. Udělejte to jinak.

Zaměřte plnou pozornost na dobré myšlenky, jako by vám šlo o život.

Dobrou myšlenku musí provázet odpovídající pocit lehkosti a radosti. Jinak je to zoufalství a to nikam nevede.

Lehkost a radost oživují dobrou myšlenku a ta, když ve vás ožije, vymazává myšlenky špatné.

2. Otázka

Někdy mám radostné období a někdy se cítím mizerně. Jak to udělat, abych se cítila stále radostně?

Odpověď

Dokud budeme prožívat duální svět, budou se střídat i naše pocity a nálady.

Den – noc, oheň – voda, muž – žena, radost – smutek. Vše má v tomto světě protiklad a nic není trvalé. To neznamená, že bychom měli rezignovat.

Materiálně zaměřený člověk si nevírou uzavírá cestu z duality.

Věřícímu se však naskýtá cesta. O radost se dělí nejen s lidmi kolem sebe, ale i s Bohem, díky kterému radost pociťuje.

A když přijde smutek, věřící obrací pozornost do nitra.

Vstupuje do komůrky srdce svého a v posvátném tichu vkládá na oltář sebe a své trápení.

Odměnou je mu ticho a klid, který není z tohoto světa, ale dokáže pohltit a rozpustit všechnu bolest a trápení tvořenou tímto duálním světem.

3. Otázka

Jaký je rozdíl mezi pojmy duch a duše?

Odpověď

Pojmový slovníček se neustále vyvíjí. A tak, co bylo myšleno pod těmito pojmy před dvěma tisíci lety, je dnes buď v jiných pojmech nebo se i jinak vysvětluje.

Různí autoři přidávali nové úhly pohledu a tím i nové pojmy, jako podvědomí, nadvědomí, universální mysl, Já, Nad-já, Átman, duchovní já, a podobně.

Chce-li se v tom dnes někdo vyznat, musí sledovat zralost a myšlenkové pochody toho, kdo se tak vyjadřuje.

Ale můžeme si vytvořit základní šablonu z původních pojmů a pak už je snazší si k tomu přiřadit pojmy novější.

V základu jsou podstatné tři pojmy:

Bůh, Duch svatý a duše.

Bůh:

Pojem prvotního Bytí, Existence. Jsoucí všude a ve všem, všechno tvořící ve své podstatě.

Pro pochopení obyčejného člověka se popisuje jako On, Vševědoucí a Všemohoucí Bůh.

Duch svatý:

V původním znění svatý Dech (Boží). To, co dává život a pohyb všemu. Od nejmenší částice vesmíru, přes všechny bytosti, včetně člověka, až po galaxie a hvězdokupy. Není to ovšem jen život a pohyb těla. Je to i energie dávající možnost vytvořit si vlastní vědomí – lidskou mysl. Kromě vlastní lidské mysli v nás působí svatý Dech. Ten, část sebe sama "obětuje", abychom si uvědomovali sami sebe a vyformovali si vlastní mysl.

To je vysvětlení slova duch.

Propojení mezi Bohem a myslí člověka.

Duše:

Duše je vlastně lidská mysl. Dnes mylně nazývaná produkt mozkové činnosti.

Duše – mysl, čerpá svůj život z božské energie – Ducha. A Duch je aktivní část Boha.

Díky této propojenosti nelze nikdy vymýtit duchovní povědomí ze života lidí.

Když si duši pro příklad představíte jako větev stromu, tak dokud se větev nepodívá z čeho roste, může si myslet, že existuje sama o sobě, nezávislá na všem kolem. Pozorováním sebe, odkud roste, poznává, že z kmene a to je Duch. Je tedy plně závislá na kmeni, jako duše na Duchu. Ale jako každá větev má svobodnou vůli růst stále dál od kmene a neuvědomovat si nic. Každý kmen má své kořeny. Ty jsou skryté, neviditelné. Mají v sobě obraz stromu a dávají mu život, aby existoval, a to je v našem nedokonalém příkladu Bůh.

4. Otázka

Co je to magická mysl a jak se s ní propojit a používat ji v běžném životě?

Odpověď

Mysl můžeme rozdělit na dvě propojené části.

Rozumovou část používáme všichni naplno. Tak jsme byli naučeni. Ale v dětství jsme všichni více používali představivost a to je ta druhá část mysli, nazývaná původně magická.

Nelze ji úplně vypnout, jen do značné míry potlačit. A tak je to dnes u většiny lidí. 

Svou představivost jsme omezili na materiální věci a požitky.

Ovšem magická část mysli je spojkou mezi duchovním základem člověka a rozumovou částí mysli. Je tu tedy proto, aby člověk správným používáním magické části mysli pochopil sebe sama takovým způsobem, jak to rozumová část nedokáže.

Díky pochopení sebe sama a odhalení – kdo vlastně jsem, se člověk mění v lepšího člověka.

Vytváří lepší vztahy, uvědomuje si skutečné hodnoty, žije lepší a šťastnější život, a méně se trápí, a netrpí tolik nemocemi.

Aby jste se naučil používat magickou část mysli, je nutné tvořit na základě skutečnosti, dobré obrazy. Svět, lidi, příroda, to vše musí být v dobrém obraze.

Pokud však neopustíte zdroje špatných obrazů (sdělovací prostředky), nikdy se vám to nepovede. A nejde zde o postoj naivního člověka, který vidí vše růžovými brýlemi. 

Musíte se snažit a zjistit – jaká je skutečnost.

Je to mnohem větší téma, na které v rámci otázek není dostatečný prostor.

Ke snazšímu hledání jsou na mých stránkách články a přes internet online besedy a přednášky.

5. Otázka

Jaký mělo prosím význam obětování pokrmů přírodním entitám v minulosti? Je to i dnes smysluplné?

Odpověď

Vědecké poznatky nám dnes říkají, že vidíme zhruba čtyři procenta skutečnosti. Už tato informace nás nabádá nebýt tak pyšní a nemyslet si, že když něco nevidím vlastníma očima, tak to neexistuje.

A vědci jedním dechem přiznávají (i v rámci kvantové fyziky), že naše materialistické poznání obsahuje jen něco málo přes ona čtyři procenta skutečnosti.

Takže?

Lidé dříve nebyli otroci materialistického systému, tak jako my dnes. Využívali plný potenciál svých schopností k poznání skutečnosti. Rozvíjeli magickou část mysli a ta skutečnost vidí mnohem šířeji, než jen naše rozumová část mysli.

Na počátku lidstva bylo hlavní myšlenkou spolužití – symbióza se vším existujícím.

Dnes je hlavní myšlenkou užitek.

Přírodní a jiné entity existovaly odjakživa a existují dále, i když člověk otupěl a neuvědomuje si to. Každé místo – rybník, řeka, studánka, hora, strom, dům, vše má svého duchovního obyvatele.

Už dávno lidé pochopili, že žít s těmito entitami v míru a symbióze, je oboustranně výhodné. A tak si navzájem pomáhali.

Žijte tak. Nemusí to nikdo vědět. A bude-li to opravdové (ne jen pro užitek), budou se časem ve vašem životě dít zázraky…

6. Otázka

Nevím, co to znamená – mít vztah s Bohem. Je to důležité?

Odpověď

Jak je důležité pro většinu lidí vědět, kde je zdroj vody, která jim neustále teče z kohoutku? Až ve chvíli, kdy voda neteče.

S Bohem je to stejné. Dokud má většina lidí alespoň nějakou radost a zábavu, nic duchovního je moc nezajímá.

Ale ještě je tu zralost člověka, který nečeká, až mu bude nejhůř, aby hledal něco víc, než jen materiální požitky.

A v této fázi jste vy.

Co to znamená mít vztah s Bohem?

Forem je více. Od podřízeného, přes přátelský až po intimní.

Podřízený vztah znamená, že se řídíte Božími zákony, vyprošujete si odpuštění a bojíte se, aby k vám Bůh zůstal milostivý.

Přátelský vztah už předpokládá, že přirozeně žijete podle Božích zákonů a uvědomujete si svou zodpovědnost svobodné vůle. Bůh je pro vás Láska stále milující a pomáhající vám vnitřní silou, kterou pociťujete, když se o cokoli v životě snažíte.

Intimní vztah je nejvyšší forma vztahu s Bohem. Už ho nevnímáte jako oddělenou bytost od sebe. Hledáte ho v sobě, odevzdáváte se mu uvnitř sebe sama. Není myšlenky, ve které by Bůh nebyl, a ztratit se v jeho přítomnosti je vaše největší přání. 

Láska k Němu na začátku a v Lásce se ztratit na konci…

7. Otázka

Jak si představit něco, co nás přesahuje, převyšuje? Je to vůbec dobrá představa?

Odpověď

Na začátku hledání je představa pomocí.

Člověk nemá vztah k něčemu, co si nedokáže představit.

Nejprve je tu tvar – představa a pak se objeví cit, propojení. Cit lásky známe. Abychom ho pocítili, váže se na představu člověka, kterého máme rádi.

Takový je začátek cesty. Představa o osobě z duchovní úrovně. Pak o osobě vtělené do slunce, květiny, vody…

Následuje rozšířená představa, že On je součástí všeho, každého zrnka písku i nás samých.

A nakonec opouštíme všechny představy. Hledáme Ho v sobě a představy zde nemají místo.

Jen stav Bytí, nepopsatelný, ale existující, živý, láskyplný a věčný…

8. Otázka

Objevil jsem techniku síly mysli. Když si řeknete, že vám nezdravé jídlo neublíží, tak vám neublíží, a když jste nemocný a soustředíte se na uzdravení, tak se uzdravíte. A tak si může člověk řídit celý život, jak chce. Nevím proč, ale něco mi na tom nesedí. Můžete se k tomu prosím vyjádřit?

Odpověď

Ano mohu.

Je to technika podporující egoismus. Tedy přesně to, co na duchovní cestu nepatří a jde přímo proti vesmírným Božím zákonům.

Vychází to z nepochopené myšlenky svobodné vůle a určování si, jaký budu mít osud. Myšlenka sama je pravdivá. Ale pojďme se podívat, jaká je skutečnost.

Nežijete jen jeden život, a tento, který žijete, není první.

Takže jsme si svou svobodnou vůlí zapříčinili už mnoho dobrého i špatného, co nás v životě potkalo a ještě musí potkat. Jako nemoc. To není zlo, ale karmické vyrovnání a zároveň šance na změnu života k lepšímu. 

Když se silou vůle vyhnete nemoci, vyhnete se hlubokému zamyšlení nad sebou, které vede k životním změnám.

Aby se tak nestalo, existuje karmický zákon, který žádná mysl neovlivní.

I když zázraky uzdravení bez lékařské pomoci existují, jsou dány hlubokou proměnou mysli a života, nikoli jako důsledek síly mysli.

Stejné je to i s potravinami.

Boží zákony nám daly formu zdravých potravin. A to jsou ty přírodní, kde člověk svou libovůlí nezasáhl rafinací a chemickými doplňky. Na člověku a jeho svobodné vůli je, aby potraviny rozeznal a vybral si ty zdravé. Když to neudělá, souhlasí se zákonem: "Co jíš, to jsi" – jíš nezdravě, budeš nemocný. A to dříve či později. Síla mysli je i v tomto případě egoismus obcházení Božích zákonů, což není možné ani ve výjimečných případech.

Takže vaše pochyby byly na místě i přes lákavou představu. Na takové myšlenky se chytí jen líný člověk spekulující s Boží milostí. A to se za celé dějiny lidstva nikdy nikomu nevyplatilo.

9. Otázka

O duši je toho tolik napsáno a pokaždé jinak, že už vůbec nevím, co to vlastně je, jak ji mohu poznat?

Odpověď

Duše je vlastně mysl člověka. Ale je to trochu složitější.

Mysl má dvě části. Rozumovou, která je naučena více se věnovat světu kolem. Říká se tomu také denní vědomí.

Druhá část mysli je magická. Tak se jí říká proto, že je obrácena více do nitra. Ale většině lidí k životu stačí ona rozumová část, takže se k magické části mysli nikdy nedopracují vědomě, protože magickou část – představivost používají jen ve spojení se světem kolem.

Dohromady tyto dvě části tvoří celek, dnešní terminologií – mysl s podvědomím a nadvědomím. Dříve se tomu říkalo duše.

A jak duši poznat?

Nejprve musíte zmapovat rozumovou část – myšlenky, pocity, emoce. Jsou dobré nebo špatné? Ale nezkoumejte povrchně. Naše dojmy jsou falešné.

Až budete mít většinu dobrých myšlenek, pocitů a emocí, otevře se vám cesta k poznání druhé části mysli – k té magické. Pokud se tak nestane, rozumová část mysli má více špatných myšlenek, pocitů a emocí, než si člověk myslel. Zde každá lež i nevědomá, brání člověku jít dál.

Proto se v průběhu věků objevily duchovní zákony morálky, jak žít. Aby měl člověk návod, jak se dostat k magické části mysli.

Magická část mysli je chráněná před zneužitím špatným charakterem.

Tak hodně štěstí a trpělivosti s poznáváním své duše. Je to dobrodružství, které opravdu stojí za to, i když překážky nejsou malé, odměna je větší, než si dokážete představit…

10. Otázka

Diskutoval jsem s přáteli a narazili jsme na zpověď. Není to už jen přežitek? Nějak jsme se neshodli.

Odpověď

I když máme dojem, že minulost je přežitek a více jsme se od ní osvobodili, je to opravdu jen dojem. Spíše jsme hlouběji zabředli do nevědomosti.

Křesťanské chrámy hlásající po celém světě slovo Boží, lásku, odpuštění a pravdu s nadějí, byly nahrazeny sdělovacími prostředky. Rádia a televize hlásají po celém světě jeden názor bez Boha, bez lásky, ale s tolerancí, bez odpuštění, ale s chladnou spravedlností, a pravda s nadějí byla nahrazena manipulativní lží a strachem.

Takže "chrámy" nám zůstaly,víra se změnila, ale v podstatě je to stejné. Lidská potřeba v něco věřit, něčemu naslouchat o něco se opírat.

A zpověď?

Zůstala. Jen se nechodí do kostela, ale k psychologovi.

Zpověď, jako záchrana duše se stala rozumovým rozhovorem o mých pocitech a myšlenkách, jak se zaměřit na řešení vztahů a problémů. 

Záchrana duše není na pořádku dne.

Nic se nezměnilo, vše zůstalo stejné, jen to má jinou formu a mnohem horší obsah.

Ale člověk se svou touhou po dobru a štěstí dnes pozvolna vychází ze své nevědomosti. Je čím dál více lidí, kteří hledají skutečné dobro a štěstí a ví, že: 

Materiální svět je jen výchozím bodem k nalezení něčeho lepšího, za hranicí hmoty.

Jsme na dobré cestě…

Probouzíme se...

Sámo Fujera