O DUŠI - Deset otázek a odpovědí 3.

1. Otázka:

Mám jednu prosbu,setkala jsem se s modlitebnou, která je tvořená ze tří "PÍ",největší PÍ je jako vchod a drží stříšku,pak další dvě malá PÍ jsou uvnitř. Hledala jsem na internetu jaký je význam, ale bohužel jsem nic nenalezla. Nevěděl by Sam? Je to jenom moje zvědavost.…

Odpověď:

V chrámech a pyramidách starověku se často člověk setkává s myšlenkami

vtesanými do kamene. Ať už přímo jako informaci nebo nepřímo jako formu

stavby nebo její část.

Až do poloviny osmnáctého století významní stavitelé byli i duchovně vyspělí

jedinci, kteří si předávali tajné vědění a myšlenky pomocí stavebních prvků

a soch.

Pí je odkaz na skutečnost skrytou za tímto světem. Jediné místo, kam se člověk

může podívat, aniž by se díval do světa, je jeho nitro.

Velké Pí tedy odkazuje na Jediného mimo tento svět.

Další dvě menší Pí neexistují samostatně ale vychází z toho prvního. Jsou tudíž

tři.

Starověký výklad zní: 

"Jeden Bůh, jeden Dech, jeden Člověk."

Moderně bychom to přeložili takto: 

"Až se staneš Člověkem - duchovně vyspělým jedincem, tak pomocí svatého Dechu dojdeš k Bohu."

Středověké křesťanství si to přeformulovalo do podoby trojjediného Boha. Otec,

Dech svatý - který se zkomolil na Ducha svatého a Člověk se přejmenoval na Syna

a přidal se k němu matoucí obraz Ježíše, jako jediného Syna božího. Tímto církev

uzavřela ve svém učení cestu věřících přímo k Bohu a nahradila Boha sebou.

Dnešní vědci už vnímají Pí jen jako iracionální číslo, což stále odkazuje na Jediného

za tímto světem, ale chápání vědců, v tomto případě matematiků, je ateistické.

Takže jim uniká vnitřní výklad…

2. Otázka:

Jak prosím správně chápat rčení: "Účel světí prostředky"?

Odpověď:

Toto rčení vznikalo už ve starověku. Pokud mocní překračovali morální pravidla a tím i Boží zákony, nutili vykladače zákonů a později kněze, k posvěcení svých činů, nebo zbavení se Božího soudu za přestoupení.

Toto odsouzení hodné jednání proti lidskosti, nejen, že přetrvalo celý středověk, ale aktivně se praktikuje dodnes všemi mocnými a vládami světa, včetně různých organizací.

Zažíváte to také na vlastní kůži. Celosvětová omezení, zákazy, CO2 poplatky a podobně. Poškozeni jsou jednotlivci, celé národy, psychicky i ekonomicky.

Pod záminkou ochrany člověka se omezuje svobodná volba – to je účel. Prostředkem jsou zde zákazy, nařízení, psychický tlak, manipulace a podobně.

Zvrácená forma významu: "Účel světí prostředky" se dnes používá v náhradní formě – vyšší dobro, v národním zájmu, nebo – v zájmu země.

3. Otázka:

Prečo je, prosím, na duchovnej ceste to najdôležitejšie meniť svoj charakter?

Odpověď:

Charakter je klíčem k duchovní cestě. Charakter se skládá z myšlenek, pocitů a emocí, které tvoří zvyky a závislosti člověka.

A přesně zvyky a závislosti jsou největší duchovní překážkou. Abychom je zvládli a změnili, musíme si uvědomit, že zvyky a závislosti jsou důsledkem, a mají svoji příčinu. Ta příčina je myšlení v určitém vzorci, posilované našimi pocity a emocemi, které k tomuto myšlení patří.

Duchovní cesta není to, že já zůstanu stejný a ziskem něčeho duchovního se změním.

To je omyl většiny lidí.

Skutečná duchovní cesta je, že se nejprve změním (uschopním se k duchovním zkušenostem), a teprve pak přijdou skutečné duchovní zkušenosti.

Pouhým potlačením svých zvyků a závislostí, a občasným jiným myšlením, dosáhne člověk pouze na pseudo-duchovní zkušenosti, které časem vytváří zmatek a komplikují takovému chybujícímu člověku život. Někdy dochází i k zešílení mysli.

Není to vinou duchovní cesty, ale člověka, který zapomněl změnit svůj charakter.

4. Otázka:

Duchovní cesta mě zajímá, ale Poznání nebo Osvícení mi neříká nic. Není pro mě duchovní cesta zbytečná?

Odpověď:

Duchovní cesta pro vás určitě zbytečná není. Je to nauka, která má své etapy a tou první je, pomoci nám být lepší člověk. Mít svou mysl pod kontrolou a rozšířit nám pohled na skutečnost. A to se prakticky, v životě, zaručeně hodí každému. 

Budete-li opravdový, váš život bude klidnější a lehčí. Vaše vztahy opravdové a rozhodování moudřejší.

A pak?

Nechte dveře otevřené…

5. Otázka:

Četla jsem, že člověk v Poznání, ví vše. Takže může i vyplnit výherní tiket a vyhrát?

Odpověď:

Ano, může. Ale v Poznání už není nikdo, kdo by měl touhu po výhře. Je to odlišný stav od mysli běžného člověka. 

Člověk v Poznání nenarušuje přáním přirozený řád Vesmíru, je jen jeho vědomým pozorovatelem.

6. Otázka:

Zdá se mi, že náboženství spíš škodí než pomáhá. Nebylo by člověku bez náboženství lépe?

Odpověď:

Určitě nebylo. Náboženství, a zde jmenovitě křesťanství, je založeno na lásce k bližnímu. Když to vezmete jako základ víry, stane se z vás člověk, který lásku pěstuje ke všem lidem bez rozdílu. Umí odpouštět, pomáhat bližním, více se radovat z maličkostí a méně závidět a nenávidět. Ochotně se dělíte o to, co máte, nekradete a nezabíjíte.

A taková je většina běžných věřících na cestě. Díky nim jsme vyrostli do naší civilizace. Jako začátek cesty, je to dobrá volba.

Lidé, co zneužívají náboženství, se najdou všude a ve všech oblastech života. To nás ale nesmí odradit a dělat ukvapené závěry. Nakonec těch pokleslých lidí je na světě obecně vždycky menší množství, než těch dobrých. A to, i když ti pokleslí, jsou většinou více vidět. Ale nenechte se zmást. 

Skutečnost je nakloněná dobru. Jen se o to musí člověk přiměřeně snažit.

7. Otázka:

Jsou peníze zlo?

Odpověď:

Ne, nejsou. Jsou energie, jako atom. Je na vás, jestli ho použijete v elektrárně, a bude generovat elektřinu, nebo se rozhodnete použít atom v bombě, a vznikne jen zkáza.

Peníze jsou energie, která je produktem práce. Pokud se peníze rovnají práci, je energie zachována.

Ve chvíli, kdy s penězi obchodujete na burze v akciích nebo investičních fondech, vytváříte nerovnováhu mezi penězi a prací.

Vy totiž už v tuto chvíli nepracujete, a tak nevytváříte peníze, jako přiměřenou hodnotu práce. Pouze investujete a tím narušujete rovnováhu mezi prací, která vytváří hodnotu peněz, někoho kdo pracuje. Pro pracujícího člověka je v tuto chvíli odměna za práci menší, nebo za stejnou odměnu vykonává více práce. A to je teprve zlo.

Peníze nikdy nevydělávají peníze, bez újmy práce. Tedy toho, kdo pracuje. A to by si každý rozumný člověk měl uvědomit, než se pro toto "zlo" rozhodne.

8. Otázka:

Četla jsem o pokrevních liniích starých rodů – jak na tom lpí a chrání si čistotu pokrevních linií. A dokonce, že i Máří Magdaléna má v Evropě, a dokonce u nás v Čechách, pokrevní utajenou linii. A snad i Ježíš. Je to tak důležité?

Odpověď:

Představte si, že to vůbec není důležité. Je to tisíce let trvající mýtus o přenášení části své osobnosti na své potomky.

Tento primitivní pohled věří, že část naší osobnosti, kousek já, vlohy nebo výjimečné schopnosti, se přenáší při početí na přímé potomky. Tato představa vychází z materiálního úhlu pohledu, že rodiče tvoří, kromě těla dítěte, i jeho mysl.

A to je představa mimo skutečnou realitu.

Tělesná podobnost s rodiči je dána kombinací genů matky a otce. Jedná se tu čistě jen o stavební materiál.

Duše (ego), která oživuje tělo a sídlí v něm po celý život, je neodvislá, samostatná entita.

V minulém životě mohla žít na jiném kontinentu jiný život.

Ale něco společného přeci jen mají. Podobný vzorec myšlení, stejné emoce, a kolikrát i vypěstované stejné zvyky nebo nemoce.

Po smrti taková duše může svůj další život začít jen v takových podmínkách, v jakých končila minulý život. 

Tady platí pořekadlo: 

"Svůj k svému" nebo "vrána k vráně sedá" a "stejný stejného si hledá".

Je to vlastně zlidovělý zákon převtělování. Narodíte se do podobné rodiny, jaká jste vy sama.

Je sice pravda, že se čas od času rodíme do stejného rodu, ale to jen proto, abychom rod změnili, posunuli kupředu, nebo jenom proto, že jsme ustrnuli a nemůžeme se pohnout. Není to žádné železné pravidlo.

Je tedy docela vtipné, sledovat rodiče, obzvláště starých rodů, jak se pyšní svými potomky a vidí v nich sebe.

9. Otázka

Můj anděl strážný mi radí, s kým se mám stýkat, s kým ne a i co mám nebo nemám jíst. Jak ho mám ještě víc zapojit do svého života?

Odpověď:

Dejte si velký pozor na to, kdo vám radí.

Anděl strážný se nezabývá tím, co jíte a už vůbec ne tím, s kým se setkáváte. To je vaše svobodná volba, do které zasahovat určitě nebude.

Jeho úkolem je udržovat vaše svědomí a skrze něj vám dávat signály k rozlišení dobra a zla.

Nebude vám říkat, co je dobro a zlo. Je to vaše svobodná volba hledat dobro a odlišit ho od zla.

Anděl ve vás způsobí vnitřní hnutí, jemné jako vánek, abyste si své rozhodnutí znovu zvážila, nehledě na rozumové argumenty. A pak vám drží pěsti, ať to správně zvládnete.

10. Otázka:

Existuje vliv Měsíce v úplňku na člověka, nebo je to mýtus?

Odpověď:

Zkusme se na to podívat z jiného úhlu, pro lepší pochopení. Jestliže síla Měsíce dokáže pohnout mořem, je to energie ovlivňující napětí ve vodě.

A protože člověk je z větší části také voda a jeho krev je velmi podobná vodě mořské, dozajista také na člověka působí.

Věda, která tento fenomén zkoumala, měla neprůkazné výsledky. Proč? Protože každý člověk je jiný. Nejen otisky prstů nebo DNA, ale i vnímáním dějů odehrávajících se kolem. Jako je třeba působení Měsíce na psychiku člověka.

Pravdou je, že všichni reagujeme na Měsíc. Ale podle naší psychiky, každý jinak. Někdo je lepší člověk, hloubavější, jiný podrážděný. Někdo nemluvný, další nemůže spát a tak podobně. Je to tak různorodé, že věda se svými omezenými praktikami průkaznosti, na to, jak to je, v této její podobě, nikdy nepřijde.

Sámo Fujera