Pátá vesmírná síla

Donedávna, v oblasti vědeckého výzkumu vesmíru, v rámci kvantové fyziky, platila existence čtyř vesmírných sil, které vysvětlují všechny fyzikální jevy na zemi i ve vesmíru.

Jsou to: gravitace, elektromagnetismus, slabá jaderná síla a silná jaderná síla. Vědci byli nadšení. Konečně se přiblížili objevení Teorie všeho.

Funkčně propojit tyto síly do jednoho provázaného celku tak, aby tím mohli popsat, spočítat a vyřešit úplně vše.

Ale jak to ve vědě bývá časté, chybička se vloudila. Objevil se rozpor mezi předpokládanou a naměřenou velikostí kosmologické konstanty. Jinak řečeno – v drahách planet a rychlosti vzdalování vzdálených galaxií, se mezi předpokládanou a naměřenou hodnotou neustále objevovaly odchylky. A nebylo to špatnými výpočty.

Odchylky, dnes už prokazatelně, ukazují na další, neznámou sílu, která tu působí.

Člověk, který není formován vědeckými dogmaty, však zbystří.

Vždyť již tisíce let mudrci a následně alchymisté, z nichž si "moderní věda" vzala kořeny, ke kterým se dnes staví tak, jako by neexistovaly, už dávno psali a diskutovali o pěti vesmírných silách, tvořících svět a vesmír.

Pro otevřeného člověka s nedogmatickým pohledem, vlastně nic nového pod sluncem…

Ale zpět k výzkumu.

Vědecká obec je vzrušená. Na obzoru je pátá síla, která konečně může ucelit "Teorii všeho". Jen najít a pochopit její projevy, popsat povahu a měřitelné parametry této síly, a snad už to bude vše. Kdo ví, až se vědci pomyslně dotknou oné neznámé síly, jakým roztodivným, ale hlavně neosobním názvem, ji označí. Proč?

Hlavně, aby obyčejný člověk nerozuměl. Vědecká kasta "neomylných" a "vševědoucích", musí být zachována se vším věděním, pro úzký okruh vyvolených, kteří se k tomu vyvolili sami.

Ale nic není na věky skryto, aby to nebylo nakonec zjeveno.

Pojďme proniknout do podstaty těchto sil správně, a uchopitelně si je nazvat a prakticky je vložit do života s plným pochopením. A dříve, než všichni vědci světa, odhalit pátou vesmírnou sílu.

Gravitace

Gravitace je vzájemné působení všech objektů, ať už na zemi nebo ve vesmíru, s vlastní hmotností nebo energií. Je to tedy síla, která má nekonečný (byť za určitou hranicí lidmi neměřitelný) dosah.

Viděl někdy někdo gravitaci? Ne, neviděl. Ale její působení je viditelné a tudíž nezpochybnitelné. Je to jako s přitažlivostí, nebo nenávistí mezi lidmi. Tyto emoce existují a nikdo nemůže říci, že ne. Jsou viditelné jejich projevy a dokážeme popsat i průvodní jevy v biochemických reakcích. Ale tyto síly samotné jsou neviditelné.

Co je ve skutečnosti gravitace?

Gravitace je víra. Víra je síla s nekonečným dosahem. Jakmile člověk začne věřit, ať už druhému člověku nebo v něco, co ho přesahuje, je jeho víra stálá, nehledě na to, jak daleko se člověk, nebo předmět víry, nachází.

Víra je dána člověku existencí samotnou. Víra není naučená, ale přirozená. Jen forma víry se liší. Formu se lze naučit. Jakmile se člověk narodí, existuje, je víra jeho nedělitelnou přirozeností.

Slovy vědy, všechny objekty (lidé), s vlastní hmotností, nebo energií se vzájemně přitahují. A doplňují, že gravitace je síla, která působí i v objektech samotných a to směrem do středu objektu.

Což znamená, že:

Člověk není jen přitahován k vnějším objektům, ale i do vlastního nitra, k podstatě sebe sama. Je to víra, směřující k duchovnímu srdci, k životnímu principu v nás.

Tato víra, gravitace, je nezničitelná a všem lidem přirozená. Gravitace, v podobě víry, vysvětluje přitažlivost člověka k předmětům, druhým lidem, k různým formám víry, i té ateistické…

Chcete vědět víc?

Klikněte níže a zaregistrujte se.