Proč jsme na světě

Tato otázka je většinou to poslední, na co se člověk v dnešním světě ptá. 

Proč? 

Je pohlcen vnějším světem. 

Svět řídí život člověka, aniž by si to většina z nás uvědomovala.

Když je člověk mladý, je zahlcen informacemi ze školy. Zde vzniká první tlak. Pane Bože, co všechno se musím naučit, abych byl schopen vůbec žít v tomto světě.

Pod tímto tlakem se ohýbáme, přijímáme ho a stává se součástí naší dětské reality. Zapomínáme si bezstarostně hrát a tvořit skutečné vztahy. Učíme se soutěživost, posuzování, kdo je lepší a kdo horší.

Chytrost je hlavní náplní života, stejně jako boj o přežití.

Jsme odměňováni, ne za to, jací jsme lidé, ale za to, jak umíme zvládat předměty. Kvality našeho charakteru nejsou podstatné. Důležité jsou známky.

V dospívání nás svět pohltí ještě víc. Jako nerozumné, ale chytré bytosti, s naučenou dravostí, ale se zavřeným srdcem, předkládá nám svět lživě sebe sama. Změníš svět. Zachráníš planetu. Zapíšeš se do historie. Staneš se výjimečným. Budeš nejlepší, nejúspěšnější. Tvůj život bude skvělý, bohatý, šťastný.

A my posloucháme. Vždyť i rodiče a škola v nás vidí obrovské možnosti. Vrháme se do světa s nadějí, že svět nám bude ležet u nohou.

Přejde pár let, a z drtivé většiny z nás se stanou otcové a matky, bankovní dlužníci s každodenními starostmi. Naše otázky v produktivním věku se týkají splátek, výše platu, bydlení, dovolené, slev, koupě auta nebo jeho splácení a otázky kolem dětí.

Ti "šťastnější" z nás, se dostanou k vyšším postům, nebo do vědeckých oblastí a stanou se šedí horních deseti tisíc, kde ani jim neleží svět u nohou.

A pak, život uběhne jako voda a na dveře klepe stáří, poslední úsek našeho života. Někteří zůstávají pohlceni prací, jiní rodinou a vnoučaty, další řeší své zdravotní problémy. Pár zacyklených jedinců jen donekonečna opakuje, čeho v životě dosáhli a nebo se chlubí svým nabytým majetkem, a ti poslední prožívají kocovinu svých životních proher. Život míří neúprosně ke svému konci a všichni to ucítíme.

Jako bychom poprvé za celý život otevřeli oči, a ptali se sami sebe: "Co se stalo? Co teď?"

A svět nám říká: "Užívej si dokud můžeš, už nejsi k ničemu. Je konec…".

V tuto chvíli se lidé dělí na dvě skupiny.

Jedna, ta větší, si užívá, aby zapomněla. Nebo se dobrovolně nechá zhypnotizovat nekonečnými seriály k zapomnění na sebe sama, svůj život a problémy.

Druhá skupina, ta menší, se poprvé v životě ptá: 

"Proč jsme na světě?"

Jednoduchá otázka. Základní otázka života každého člověka. Ale odpověď, kterou bychom měli znát už od dětství, nám nikdo neřekl. Svět mlčel po celý náš život.

A právě tato otázka je nejdůležitější. Protože, kdybychom znali odpověď, možná bychom žili jinak. Rozhodovali se jinak. Mysleli jinak. Co však teď?

Pojďme si na otázku, proč jsme na světě, odpovědět.

Je jedno, kolik je vám právě teď let. Je jedno kým jste a co máte. Na ničem z toho nezáleží. Podstatné je, že jste právě otevřeli oči. Vytrhli jste se ze spárů světa, v tento okamžik. A i kdyby vás svět opět pohltil, už si v sobě ponesete odpověď.

Proč jsme na světě?

Přátelé, pro lásku a pro dobro.

Životu je úplně jedno, jestli lásku projevíte přírodě, zvířatům, lidem. Ale musí být opravdová a ze srdce.

Životu nezáleží na tom, jestli dobrotu ukážete blízkým, cizím nebo             i zlým lidem. Hlavně že budete dobří ze srdce.

Svět vám vždy bude lhát, že to nejde. Nebo, že si to druzí nezaslouží. Že nemáte možnosti. Nevěřte světu, věřte Životu. Životu, o kterém svět mlčel celou dobu vaší existence.

Sám svět se oblékal do šatů života a lhal nám do očí: "Já jsem život".

Lásku a dobro můžete projevit i pohledem, dotekem, podáním ruky, láskyplným přáním dobrého dne komukoliv, koho potkáte.

Teď můžete vstát od tohoto článku a napsat sms, dát někomu pusu, nebo zazvonit na souseda a říci mu, že jste rádi za to, že s vámi sousedí.

Je to tak prosté, že se tomu nechce ani věřit.

To je skutečnost.

Je jedno kým jste a co máte. V opravdovém životě se počítá jen láska        a dobrota.

Proto tu jsme. Já i vy.

Mám vás rád, přátelé. I když se třeba osobně neznáme. Ale, co na tom záleží...

Sámo Fujera